(HARLEJ)

Byla jsi královnou všech, tvý tělo bralo mi dech
a já byl šedivá myš.
Ráno jsem před školou stál a jako blbec se smál,
myslel si že o mně víš.

na na na nau na na na nau na na na nau

Psal jsem Ti verše v parku, šmíroval při těláku,
koukal Ti na kalhotky.
A tys mě neviděla, vo mě bys nevotřela
ani svý polobotky.

A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.

Refr.
Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.

A pak jsem Tvoje boky, neviděl dlouhý roky,
až včera na náměstí.
Pil jsem tam teplý pivo a koukal jak jde život
lidem co mají štěstí.

Ty jsi šla naproti mě, bylo to jako v kině,
trémou jsem ztratil rozum.
Ale ty bez váhání, na místo přivítání
dalas mi dvacet korun.

Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.

Refr.
Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození
a pod něj napsal pak, jméno Tvý.
Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš
a pořád jako vůl stát, mě nebaví.