Kapela Šakalí dech má svou domovskou scénu v Libži, malé vesnici na Benešovsku, v údolí mocné řeky Blanice, mezi Vlašimí a Divišovem. Kdo ví, proč si začali takto říkat, ale jisté je, že na úplný počátek se musíme vrátit do r. 1983. Tehdy se „Kazaj“ - Mirek Moravec vrátil z vojny a pocítil v sobě muzikantské pnutí. Šakalí dech začínal jako osadní kapela Černé skály, což je trampská kolonie, která si oblíbila povodí řeky Blanice. Kromě Kazaje tehdy do kytary mydlil i jeho brácha Pavel, zvaný „Kuba“, a na kontrabas pak bručel Ota Hruška. Hráli, jak se na osadní kapelu sluší, klasické folk a country písně po vzoru tehdy velice úspěšných kapel jako Rangers, Greenhorns a zvláště pak Hop trop. První zkušenosti před publikem sbírali na večerech Sdružených trampských osad Benešovska. Tehdy začínají vznikat i první vlastní skladby, se kterými po přehrávkách objíždějí okresni i krajská kola Porty a podobné hudební soutěže tohoto žánru. Zajímavostí je, že se jejich zřizovateli, benešovským svazákům, název kapely nelíbil a tak je na některých akcích uváděli prostě jen jako Šakalíky.
Zatím nejstarší záznam o aktivitách Š.D. nalezneme na stránkách trampské osady Údolí návratu. V roce 1985 se začíná psát historie písničkové soutěže o Poláneckého kolibříka. Skupina tohoto jména jeho 1. ročník vyhrála (Stejně úspěšní byli pak ještě třikrát. V r. 1990, 1996 a 1997). Vyvrcholením této muzikantské etapy pak bezesporu bylo vystoupení u Pardubic na Svojšickém slunovratu v roce 1986, kde jim aplaudovalo několik tisíc diváků. To již ale stál za kontrabasem Michal Žaba - dnes baskytarista benešovské kapely Lahvátor. Ota, který kapelu opustil krátce před Svojšicemi, nachází uplatnění u bluegrassových Blue River ze Zruče nad Sázavou, kde se naplno může věnovat svému oblíbenému žánru.
Po odmlce věnované založení rodin a plození potomků o sobě Šakalíci dali rázněji vědět téměř až po 10 letech, kdy v roce 1995, díky produkci firmy QUO, natáčejí u vydavatelství BELLATRIX records společně se skupinou Farmáři CD No.1. Na této desce základní sestavu doplňuje sólový kytarista Robert Slezák (tehdy Hat Rock, dnes Blues Roberta
Slezáka) a hráč na foukací a tahací harmoniku z Týnecké Šmolky Zdeněk Hartych. Na tomto albu lze nalézt dnes již legendární píseň „Pouštím po vodě proutí“ (Zoufalý výkřik svobodného chlapce, bloumajícího po břehu řeky, která mu učarovala a toužícího vyměnit hmotné statky za kousek lásky. Zůstává však nevyslyšen, neboť ženy zůstávají hluché k jeho nabídkám na spokojený život na vesnici a dávají přednost 3+1 v paneláku).
Přestože skupina živě téměř nevystupuje, natáčí o rok později ve studiu u Ládi Tupého u téže firmy své druhé album s názvem "Kočičí tanec", z něhož je asi nejznámější „Prstýnek“ v podání hostující Heleny Kubelkové, dnes frontmanky kapely Teta. Svého času byl regionálními rádii obehráván do omrzení a některé country kapely jej mají v repertoáru dodnes. Jako host zanechal na desce svůj podpis i Petr Čejka a skladbu "Psaní" zařadil později i na své album.
Po ukončení kariéry hostinského v libežské osvěžovně „U Horáčků“ v roce 1999, začíná Kuba nabírat rockové zkušenosti u spřátelených kapel. Nejprve u Lahvátoru a později u Franťák-rocku. Příležitostné hraní s různými hudebními přáteli se časem mění v potřebu ustálení sestavy muzikantů i repertoáru a zakoupení ozvučovací techniky. Konec r. 2003 tak Kazaje a Kubu zastihne ve zkušebně s basákem Zdeňkem Dvořákem alias Ještěrem a banjistou Milanem Rausem, zkušeným muzikantem s bohatou hudební minulostí (dříve Outsideři, Šlahouni a Rausberry).
K zásadní proměně pak dochází v první polovině roku 2004, kdy duo bratří Moravců bere do rukou elektrické kytary a je rozšířena rytmická sekce. Do kapely po letech znovu nastupuje, ale kontrabas mění za baskytaru Ota Hruška a za bicí usedá Pavel Machajdík. Milan Raus pak k banju a kytaře přidává i klávesy. Kapela začíná zase pravidelně vystupovat. V této sestavě, pomineme-li krátkodobý záskok Zdeňka Tvrdíka za klávesami (dnes Ex 05 a Free Time), hraje dodnes. Repertoár se postupně kloní přes countrybeat převážně k rocku, i když při některých vystoupeních se ke svým kořenům a osvědčeným country hitům příležitostně vrací.
Na závěr nelze nezmínit ještě jednu zásadní věc, se kterou je historie Š.D. úzce spjata. Každoročně, rokem 1981 počínaje, vždy v první polovině srpna vypukne třídenní víkendový maratón dobré zábavy, jídla, pití, ale i nohejbalu a fotbalu. V posledních letech začíná i končí taneční zábavou v hostinci "U Horáčků". V sobotu pak vyplouvají z ostrova u Libže roztodivná plavidla vlastní výroby a pokračují přes Krupičkův mlýn na soutok a dále potom po Sázavě až do Štemberka pod hrad. Výrazným zpestřením této srandaakce je účast úměleckého souboru z Pardubic vystupujícího pod agenturou Našrot.
Věřte nebo ne, ale v letošním roce 2008 je tomu již čtvrt století, co nám Šakalí dech krmí uši svými písničkami, v současné sestavě pak rockují už páté jaro. Nezbývá, než jim popřát, ať jim ten elán vydrží i do dalších let a připraví ještě spoustu zajímavých songů pro dobrou pohodu nás všech.
Zatím nejstarší záznam o aktivitách Š.D. nalezneme na stránkách trampské osady Údolí návratu. V roce 1985 se začíná psát historie písničkové soutěže o Poláneckého kolibříka. Skupina tohoto jména jeho 1. ročník vyhrála (Stejně úspěšní byli pak ještě třikrát. V r. 1990, 1996 a 1997). Vyvrcholením této muzikantské etapy pak bezesporu bylo vystoupení u Pardubic na Svojšickém slunovratu v roce 1986, kde jim aplaudovalo několik tisíc diváků. To již ale stál za kontrabasem Michal Žaba - dnes baskytarista benešovské kapely Lahvátor. Ota, který kapelu opustil krátce před Svojšicemi, nachází uplatnění u bluegrassových Blue River ze Zruče nad Sázavou, kde se naplno může věnovat svému oblíbenému žánru.
Po odmlce věnované založení rodin a plození potomků o sobě Šakalíci dali rázněji vědět téměř až po 10 letech, kdy v roce 1995, díky produkci firmy QUO, natáčejí u vydavatelství BELLATRIX records společně se skupinou Farmáři CD No.1. Na této desce základní sestavu doplňuje sólový kytarista Robert Slezák (tehdy Hat Rock, dnes Blues Roberta
Slezáka) a hráč na foukací a tahací harmoniku z Týnecké Šmolky Zdeněk Hartych. Na tomto albu lze nalézt dnes již legendární píseň „Pouštím po vodě proutí“ (Zoufalý výkřik svobodného chlapce, bloumajícího po břehu řeky, která mu učarovala a toužícího vyměnit hmotné statky za kousek lásky. Zůstává však nevyslyšen, neboť ženy zůstávají hluché k jeho nabídkám na spokojený život na vesnici a dávají přednost 3+1 v paneláku).
Přestože skupina živě téměř nevystupuje, natáčí o rok později ve studiu u Ládi Tupého u téže firmy své druhé album s názvem "Kočičí tanec", z něhož je asi nejznámější „Prstýnek“ v podání hostující Heleny Kubelkové, dnes frontmanky kapely Teta. Svého času byl regionálními rádii obehráván do omrzení a některé country kapely jej mají v repertoáru dodnes. Jako host zanechal na desce svůj podpis i Petr Čejka a skladbu "Psaní" zařadil později i na své album.
Po ukončení kariéry hostinského v libežské osvěžovně „U Horáčků“ v roce 1999, začíná Kuba nabírat rockové zkušenosti u spřátelených kapel. Nejprve u Lahvátoru a později u Franťák-rocku. Příležitostné hraní s různými hudebními přáteli se časem mění v potřebu ustálení sestavy muzikantů i repertoáru a zakoupení ozvučovací techniky. Konec r. 2003 tak Kazaje a Kubu zastihne ve zkušebně s basákem Zdeňkem Dvořákem alias Ještěrem a banjistou Milanem Rausem, zkušeným muzikantem s bohatou hudební minulostí (dříve Outsideři, Šlahouni a Rausberry).
K zásadní proměně pak dochází v první polovině roku 2004, kdy duo bratří Moravců bere do rukou elektrické kytary a je rozšířena rytmická sekce. Do kapely po letech znovu nastupuje, ale kontrabas mění za baskytaru Ota Hruška a za bicí usedá Pavel Machajdík. Milan Raus pak k banju a kytaře přidává i klávesy. Kapela začíná zase pravidelně vystupovat. V této sestavě, pomineme-li krátkodobý záskok Zdeňka Tvrdíka za klávesami (dnes Ex 05 a Free Time), hraje dodnes. Repertoár se postupně kloní přes countrybeat převážně k rocku, i když při některých vystoupeních se ke svým kořenům a osvědčeným country hitům příležitostně vrací.
Na závěr nelze nezmínit ještě jednu zásadní věc, se kterou je historie Š.D. úzce spjata. Každoročně, rokem 1981 počínaje, vždy v první polovině srpna vypukne třídenní víkendový maratón dobré zábavy, jídla, pití, ale i nohejbalu a fotbalu. V posledních letech začíná i končí taneční zábavou v hostinci "U Horáčků". V sobotu pak vyplouvají z ostrova u Libže roztodivná plavidla vlastní výroby a pokračují přes Krupičkův mlýn na soutok a dále potom po Sázavě až do Štemberka pod hrad. Výrazným zpestřením této srandaakce je účast úměleckého souboru z Pardubic vystupujícího pod agenturou Našrot.
Věřte nebo ne, ale v letošním roce 2008 je tomu již čtvrt století, co nám Šakalí dech krmí uši svými písničkami, v současné sestavě pak rockují už páté jaro. Nezbývá, než jim popřát, ať jim ten elán vydrží i do dalších let a připraví ještě spoustu zajímavých songů pro dobrou pohodu nás všech.